1. Kočkogaining proběhl o právě uplynulém víkendu, vše běželo hladce a bez problémů, až na takové drobnosti, jako že ředitelka závodu zapomněla vítězům podepsat diplomy apod. Někteří pojali akci jako rodinnou vycházku a kochali se jarní přírodou, někteří dokonce i závodili a favorité po zásluze zvítězili. Někteří vzali akci doslova a závod absolvovali s (živou) kočkou za krkem, někteří (možná nechtěně) nedělní etapu i s (virtuální) opicí tamtéž. Ohlasy byly snad veskrze pozitivní.
Po letošním ročníku zbylo více než 30 navržených, ověřených a nakonec nepoužitých kontrol - tyto kontroly mohou tvořit základ pro příští rok, pro 2. ročník Kočkogainingu. Jenom s tím rozdílem, že příští rok by mělo být kontrol celkem 51.
Děkuji všem odvážlivcům, kteří se zúčastnili prvního ročníku neprověřené a možná i trochu nedůvěryhodné akce, (ačkoliv viceprezident ČAR se ji snažil zaštítit, co to šlo - děkuji Honzo). Doufám, že budete mít čas a chuť zúčastnit se i příští rok, a že třeba nalákáte další účastníky tím, že terén i zázemí jste prověřili na vlastní kůži.
A třeba se příští rok sejde i více zájemců v kategorii Černá kočka, aby logo akce nemuseli symbolicky naplňovat pořadatelé (nakonec se ukázalo, že kdo rychle běhá, hraje i dobře karty...).
Zvláště děkuji i těm, kteří přivezli dary oslavenkyni, přestože toto rozhodně nebylo v plánu, :-)
Závěrem jedna botanická vsuvka k diskuzi, která se rozpoutala mezi etapami závodu: Fialová pole v prostoru závodu jsou skutečně pažitková, žádná levandule. Stavitelka se dodatečně přesvědčila na vlastní oči i vlastní chuťové buňky. Pro úplnost - jeden místní zemědělec zde pěstuje pažitku na semínka, dle informací od traktoristy přistiženého na poli. :-)
